Manchester Town Hall & China Town & Alan Turing Memorial

Dneska si dovolím prezentovat poslední příspěvek v rámci trilogie sobotního putování městem. V prvním příspěvku jsem se věnovala Knihovně Johna Rylandse, včera jsem vám obrazně popisovala Manchesterskou uměleckou galerii a dnes to bude taková všehochuť. Tak začněme postupně.

V rámci onoho výletu do centra města jsem si to nejprve zamířila k památníku Alana Turinga. O jeho osobě jsem toho věděla docela dost díky filmu Kód Enigmy, kde Turinga ztvárnil britský herec Benedict Cumberbatch a kde mu sekundovala moje oblíbená herečka Keira Knightley v roli Joan Clarkové. Alan Turing (1912–1954) byl britský matematik, logik, kryptoanalytik, zakladatel moderní informatiky a teoretický biolog. Známý je především pro své zásluhy v dešifrování nacistických tajných kódů během druhé světové války. Od roku 1948 Turing pracovatl na Univerzitě v Manchesteru. Alan Turing je autorem myšlenky tzv. Turingova testu, která tvrdí, že za inteligentní stroj můžeme považovat tehdy, když nejsme schopni odlišit jeho výstup (například jeho odpovědi) od výstupu člověka. Po druhé světové válce byly myšlenky Turingova stroje využity při konstrukci prvních počítačů řízených programem uloženým ve vnitřní paměti. V padesátých letech byl odsouzen za sexuální delikt (byl homosexuál). Musel si vybrat buď mezi vězením (až dvouletým), nebo podstoupením hormonální „léčby“, což znamenalo dostávat dávky estrogenu po dobu jednoho roku. Turing si zvolil tu druhou možnost. V roce 1954 zemřel na otravu kyanidem draselným.

V parku s názvem Sackville Gardens, kde je tento památník umístěn, se v době mé návštěvy vyskytovala poměrně velká skupinka turistů i s průvodkyní. Vyfotit následující fotku, aby tam nebyl (téměř) žádný turista, považuji za malý zázrak.

Prakticky hned od mého příjezdu do Manchesteru jsem na různých místech narážela na symbol včely (anglicky bee). Nejprve jsem tomu nevěnovala pozornost, říkala jsem si, tak prostě v Anglii mají rádi včely, no big deal. Až v parku u památníku Alana Turinga jsem usoudila, že ty včely tu všude asi nebudou bezdůvodně, že za tím zřejmě něco bude (a taky je). Jedním ze symbolů města je totiž včela dělnice (angl. worker bee), která představuje symbol průmyslu (nebo píle?). Podle Wikipedie je včela dělnice jedním z nejtypičtějších symbolů města. Aha, tak jsem zase za blbou, že to zjišťuji až teď. Manchester si motiv včely přivlastnil během průmyslové revoluce, kdy se město dostávalo na výsluní díky novým formám masové výroby a symbolizuje tvrdou práci během této éry a Manchester prezentuje jako včelí úl/roj aktivity v 19. století (angl. a hive of activity). Uznávám, můj překlad z angličtiny není příliš uspokojivý (máte-li někdo návrh na lepší formulaci, napište do komentáře, prosím).

Po krátkém rozjímání v parku jsem si to namířila směr Čínská čtvrť (China town). Její doménou je čínský oblouk (Chinese arch) na ulici Faulkner street . Čínská čtvrť v Manchesteru je údajně druhou největší čínskou čtvrtí ve Spojeném království a třetí největší v Evropě. Krom zmíněného oblouku, hrstky šikmookých lidí a pár čínských restaurací (rozuměj jen zvenku) jsem toho z čínské čtvrti víc neviděla. Určitě se sem chci ještě vrátit a minimálně jednu čínskou restauraci navštívit (rýžové nudle, kuřecí maso, koriandr… to je moje). Krom čínské kuchyně by tu měl být i velký výběr pokrmů z dalších asijských zemí (thajská, japonská, nepálská, vietnamská, singapurská, malajská). V těsné blízkosti čínské čtvrti se nachází Manchesterská umělecká galerie, kterou jsem samozřejmě neopomněla navštívit (mrkni na předchozí příspěvek). Je zdarma přeci.

Poté jsem vyrazila k budově městské radnice (Town Hall), která představuje jednu z hlavních dominant města. Nyní bohužel probíhá několikaletá rekonstrukce, nebyla tedy možnost podívat se dovnitř. A samozřejmě, i fotky na tom utrpěly.

Těsně před budovou radnice (nebo za?) se nachází Albertovo náměstí (Albert Square). Moc příjemné místo na posezení. Nachází se na něm socha Johna Brighta (fotku bohužel nemám), socha Williama Gladstona (fotku bohužel rovněž nemám) a Albertův memoriál (fotku mám, hurá). Pro málo dějepisně vzdělané jedince, princ Albert (1819–1861) byl manžel královny Viktorie. Kdo byla královna Viktorie, už snad ví každý …

Od Manchester Town Hall mě cesta zavedla do Knihovny Johna Rylandse (o té byla řeč v příspěvku předminulém). Což byla moje poslední větší zastávka během sobotního výletu centrem Manchesteru. Pak už jsem se snažila, s mírnými obtížemi, prodírat davem kolem Oxford Road směr Univerzita. Podařilo se mi totiž chytnout nějaký cyklistický závod a na ulici bylo opravdu na těsno. Byla jsem šťastná, když jsem se z toho obřího chumlu lidí dostala ven. Po cestě jsem vám ještě vyfotila Manchesterskou ústřední knihovnu (Manchester Central Library) a pěkný kostelík kousek od mojí práce (Holy Name Church). Uff. A trilogie je u konce. Amen.