Pracovní cesta do Oxfordu (part II)

Jelikož jsem Vám slíbila, že pracovní cesta do Oxfordu bude mít svoje pokračování, tak jsem tu zpět v plné síle (nebo možná poloviční). Tento příspěvek patrně nebude nabývat kvalit předchozího. Páteční večeře byla totiž skromná, na pokoji v penzionu, a jednochodová.

V pátek ráno po snídani jsme vyšly s Markétou vstříc druhému dni. Poloautomatické dveře v Botnar Research Centre už nás nepřekvapily a dovnitř jsme vklouzly jako staří a zkušení mazáci (mazačky?). Offline bublina pokračovala nadále a neustálé pokusy o přihlášení nás možná stály několik cenných minut výkladu, které by nám pomohly celému tomu workshopu o mapování proměnných porozumět. Je fakt, že udržet celou tu dobu pozornost bylo dost těžké. Alespoň pro mne. Řešily se věci, které mě až tolik nezajímaly a připočtu-li k tomu únavu, která mě neopouštěla ani tento den, bylo opravdu obtížné zůstat ve střehu po celý náročný program. Všechno ale jednou končí a nám dvoudenní program skončil po čtvrté hodině odpolední.

S Markétou jsme vyrazily směrem našemu dočasnému domovu v Pickwicks Guest House s krátkou zastávkou v Sainsbury’s (tj. anglický supermarket), abychom si koupily něco k snědku. Naši cestu nám trochu znepříjemnil slejvák, který se venku spustil během našeho nakupování. Páteční večer jsme strávily v poklidu v penzionu, sledováním seriálu.

Další den, v sobotu brzy ráno, mě Markéta opustila. Sobotním dnem pro ni výlet v Anglii skončil, já nejsem ještě ani ve třetině. Nevím, jestli mám smutnit nebo se radovat. Nyní mám ale pocit, že ten měsíc tady by mně bohatě stačil. Nějaké zážitky již mám, na univerzitě jsem se něco nového už taky naučila, akorát s tou angličtinou jsem moc nepokročila, se mi zdá… Krátce po snídani jsem si dobalila věcí, odevzdala klíče, poděkovala a nasedla na autobus, který mě zavezl do centra Oxfordu. Trochu mě zarazila cena jízdenky. Po každé tu totiž platím jinou cenu, i když vzdálenost jedu přibližně stejnou. Ceny jízdenek se pohybovaly od £ 1.50 do £ 2.30. Jedna možnost je, že se ceny liší podle denní doby a dne v týdnu. Z mého pozorování se nabízí, že v noci je ježdění dražší a o víkendu dokonce ještě dražší. Já se ale přikláním spíš k tomu, že se ceny liší mezi společnostmi (viz fotografie). Vypadá to, že není jedno, do kterého autobusu člověk nasedne. Společnost Arriva po mě chtěla nejméně (£ 1.50). O něco dražší byl Oxford tube a Stagecoach (£ 2.00) a největšími „vydřiduchy“ byla Oxford bus company (£ 2.30). No nevím, jestli je tohle pro Vás zajímavá informace, mě osobně to ale překvapilo.

Když jsem dorazila do centra Oxfordu, měla jsem poměrně velkou časovou rezervu. Chtěla jsem toho využít a navštívit místní muzeum. Bohužel pro mě otevíralo až v deset (to mě mohlo napadnout!). To jsem tedy nedomyslela. A tak jsem se rozhodla jen tak procházet ulicemi. Nechtěla jsem se ale příliš vzdalovat od Taylor Institution Library. Odtamtud mně měl jet autobus. Abych pořád jenom nepindala o ničem, ukážu Vám alespoň několik fotografií míst z centra Oxfordu.

Víc zajímavého jsem toho v sobotu neviděla. Snad jedině bych mohla ještě zmínit, že se mi podařilo v autobusu urvat sedadlo úplně vepředu ;).