Jak to vypadá v mém novém domově

Domek, kde teď nějakou tu dobu budu přebývat, je, řekla bych, typicky anglický. To jest cihlový a vyšší než širší. Majitel Henry ve svém popisu domu konstatuje, že se jedná o „smartest house“ v dané oblasti. Smart v překladu znamená elegantní, vkusný (další význam je chytrý, inteligentní). Tedy, dům je údajně nejvkusnějším domem v dané čtvrti, s čímž musím souhlasit. Okolní domy skutečně nevypadají ani elegantně, natož vkusně. Na základě místního složení obyvatelstva (hodně muslimů a černochů) a skromně vypadajících domků se dá usuzovat, že Rusholme je spíše chudší čtvrť. Tuto domněnku potvrzuje i wikipedie, která uvádí: „Nízkonákladové řadové domy postavené mezi lety 1890–1930 dominují krajině, …“.

Přestože je dům pravděpodobně velmi starý (soudě dle rozvrzaných a omšelých podlah), zařízen je pěkně. Můj pokoj je, řekla bych, vytvořen ve stylu, který lze těžko popsat slovy. Je to taková všehochuť. Nejdeme tu novější nábytek i postarší předměty (možná z cest, možná z bazaru). Celkově to ale působí příjemně, útulně. Posoudit můžete sami z následujících fotografií.

Největší dominantou pokoje je bezpochyby velká postel, která je navíc k tomu velmi pohodlná a měkká. Dále bych vypíchla velké zrcadlo na skříni, které jistě ocení každá žena (a možná i lecjaký muž). Skleněný pracovní stůl umístěný před okny směrem do ulice také stojí za zmínku. Dalo by se říct strategické místo, odkud je vidět na dění na ulici a sousedům do oken. S tím ale souvisí i velká nevýhoda tohoto umístění – je na mě krásně vidět. Připadám si trochu jako zvířátko v zoologické zahradě, tento pocit se snažím eliminovat téměř vždy zataženými žaluziemi.

Velmi mě zaujala stará židle u pracovního stolu. Nedá se říct, že je to ta nejpohodlnější židle. Kdybych na ni měla sedět každý den osm hodin sedm dní v týdnu, možná bych se proměnila v pařez. Zajímalo by mě, ve kterém vetešnictví ji sehnali. Celkový a detailní pohled na židli jen zobrazen na následujících dvou fotografiích.

Na závěr bych k popisu mého pokoje přidala ještě několik detailních fotografií.

Pravděpodobně nejhezčí místností v celém baráku je kuchyň, pro nás Čechy trochu netradičně umístěna ve sklepení. Člověk musí nejprve zdolat příkré schody vedoucí z obývacího pokoje (viz obrázek dole), aby pak zjistil, že nejde otevřít lednice. Tedy, otevřít lze, ale z opačné strany, než jsme u nás zvyklí No jo, Angličani to prostě musí mít všechno naopak.

Na závěr ještě fotka obývacího pokoje nebo možná ložnice Adama. Ano, Adama, toho odborníka přes dveře a zámky. Tvrdil mi totiž, že občas přespává na gauči v obývacím pokoji, občas v některém z pokojů (pokud nejsou všechny pokoje obsazeny hosty asi).